11. března 2016 –– architektura –– Kateřina Marečková
Nedaleko srdce Vídně již pulzuje nový kampus WU Wien tisícovkami studentů, místními i návštěvníky ze zahraničí. Díky spolupráci šesti architektonických kanceláří různých koutů světa vznikl rozmanitý areál s futuristickými liniemi Zahy Hadid, ostrou barevností Petera Cooka, střídmostí Španělů Carmé Pinós a Japonce Hitoshi Abeho a zemitostí krajanů BUSarchitektur, kteří jsou taktéž autory urbanistického plánu.
Po pět let dlouhé výstavbě vzrostly v Leopoldstadt, severovýchodně od samotného historického centra Vídně, futuristické budovy nového kampusu ekonomické univerzity (WU Wien). Působivě velká plocha původního výstaviště čítající rozsah dvanácti fotbalových hřišť byla věnována 25 000 studentů, poskytující tak veškeré nutné zázemí pro studium a bydlení. Vedle toho byly hlavními požadavky trvalá udržitelnost a to jak z hlediska ekonomického, ekologického i sociálního. Kampus se měl stát živým místem města, který bude díky integraci podniků a institucí pro širokou veřejnost, pulzovat po celý rok a nestane se během prázdnin opuštěnou futuristickou pouští.
S těmito podmínkami vstoupilo do soutěže v roce 2007 několik architektonických kanceláří Rakouska a Německa. Cílem této soutěže bylo vytvoření hrubého urbanistického návrhu. Z předložených bylo vybráno zpracování od rakouských architektů studia BUSarchitektur. Porotu oslovil koncept pojednání plochy jako parku, ve kterém jsou jednotlivé objekty volně zasazeny. Díky tomuto odbočení od rastru vznikají nepravidelně řezané ostrovy zeleně a míst pro odpočinek. Zároveň tak byla ponechána zcela volná ruka architektům, kteří byli o rok později vyzváni ke konkrétnímu zpracování budov kampusu.
Zástupci z Rakouska, Velké Británie, Španělska, Iráku a Japonska následovali masterplan ostrými úhly, současnými materiály, technologiemi a formami. Vzniklo tak šest osobitých staveb, které spojuje hlavní průchozí osa s průhledy na sousedící Prátr. V samém srdci vyčnívá hrot knihovny od irácké architektky Zahy Hadid, jejíž rukopis je o to více znatelný v samotném interiéru.
Autoři urbanistického plánu se dále reprezentovali budovou pro přednáškové sály, které zahalili do kortenového pláště, oblíbeného pro jeho proměnlivost v čase. Kovové tělo protíná skleněný zářez, který se nad atriem otvírá přes všechna podlaží a dělí budovu na funkční celky. Kromě přednáškových místností se zde nachází menza a studovny.
Díky ostrým barvám je výraznou a provokativní budovou kampusu Departmentgebäude se správním oddělením. Divoké odstíny oranžové mají dle slov architekta Petera Cooka probudit město z jeho šedi. Pravdou je, že v samotném areálu je to, co se barvy týče, vskutku budova ojedinělá. Peter Cook tak velmi jasně pokládá kontrast k sousedním objektům, které přitahují pozornost především svými progresivními tvary. Poněkud zvláštně však působí lamely ze surového dřeva, které jsou na fasádě instalovány ve vertikálním a horizontálním směru, nikoliv však jako funkční stínění. Tento přírodní prvek byl zvolen jako odpověď na park přiléhající z druhé strany. Zda-li byl tento způsob navázání zvolen dobře s ohledem na celkový výraz budovy, která za lamelami prosvítá, je otázkou – na kterou odpovídají obyvatelé kampusu různě.
Pravým úhlům zůstali věrní pouze španělští architekti Estudia Carmé Pinós. Jejich objekt získal díky oknům příhodné přízvisko „Tetris“ a je místem pro odbornou knihovnu, výzkumné centrum, kanceláře a kavárnu v přízemí.
Od španělských kolegů No.MAD Arquitectos stojí na místě pomyslné vstupní brány Executive Academy. Architekti jsou očividně v atypických tvarech jako doma. Kubusy se v sedmi patrech obtáčejí kolem šestiúhelníkového jádra, ustupují ve střešní terasy a nabízí v nejvyšších patrech výhled na centrum Vídně. Princip monomateriality je prosazen skrze všudypřítomný beton. Fasáda je omezena pouze na dva hlavní prvky – sklo a hliník.
Kampus uzavírá z východní strany dílo zástupce Japonska Hitoshi Abeho, který se rozhodl pro rozdělení ve dvě vlny, čímž dosáhl dostatku přirozeného světla pro všechny studijní místnosti a učebny, které se nacházejí za šachovnicovými okny.
Na poli o rozloze 12 fotbalových hřišť se tedy sešlo šest architektonických kanceláří, zastupujících pět různých zemí. Výsledkem je rozmanitý komplex doplněný o zajímavý mobiliář, vodní prvky, sportovní centra a kavárny, které lákají nejen studenty, ale i lidé ze širokého okolí a turisty, zajímající se o současnou architekturu, pro které jsou nabízeny i odborné prohlídky. Studenti, kteří mají možnost srovnat nové prostory se starými, chválí kampus pro jeho otevřenost, funkčnost a vizuální zážitek. Kampus se tak stal chloubou rakouské metropole, která obstojí vedle historických lákadel nedalekého centra.
Čtěte další články na téma Vídeň a urbanismus
Foto a zdroj: WU Wien Campus
