26. března 2025 –– architektura –– Ondřej Krynek
Ve Středočeském kraji, nedaleko vodní nádrže Slapy a města Sedlčany, stojí zámek Radíč. Barokní památka září po rekonstrukci původní krásou. Zahradu v minulém roce ozdobil unikátní kinetický pavilon od architekta Martina Rajniše a jeho ateliéru Huť architektury. Dřevěná konstrukce je propojena kovovými prvky. Kruhová stavba vytváří příjemný stín a po setmění může být interiér osvětlen.
„Šance prošlapat cestu kinetických staveb a jejich konstrukční magie o trochu dál k obzoru mě naprosto nadchla. Díky osvícenému investorovi se k tomu naskytla geniální příležitost na zámku Radíč. Bez velkýho zaváhání jsme pro předobraz sáhli do klasickýho římskýho stavebního repertoáru. Osmiboký základ sloupové konstrukce je reminiscencí na chrám Vesty, který kdysi stával na Forum Romanum. My jsme ale od mramoru přešli ke dřevu. Ale nejen to. Nesnažili jsme se jen slepě držet vzoru. Naopak. Místo nevyhnutelný posvátnosti jsme přešli k hravý kinetičnosti a pavilonu jsme tak dali možnost proměny do řady poloh. K základní osmiboké formě jsme přidali vrstvu pohyblivých panelů, které kryjí jak stavbu, tak i diváky před nepřízní počasí a zároveň nabízejí příležitosti moderovat vnitřní klima a atmosféru pavilonu; od vysokého a bohatě prosluněného až do stavu uzavřenosti a vydělení se v prostoru,“ uvádí architekt Martin Rajniš a jeho spoluautoři David Kubík, Tomáš Kosnar a Zbyněk Šrůtek.
„Základní konstrukci tvoří síť prvků, která v sobě váže to, čemu říkáme „božská jiskra“. Vnímám to jako určitej impulz, kterej formuje magický ovzduší intenzivní architektury. Tenhle impulz se mihnul kolem nás, ulpěl na našich plachtách a dovolil nám něco ze své podstaty zaklít i do tohodle pavilonu. Většina diváků z vývoje soudobé evropské architektury pozvolna propadá zoufalství. Tak častá nebetyčná nuda vývojového proudu je totiž až zarážející. Vědomí, že architektura, de facto, dopadla na dno mnoha tisíciletého vývoje a nedaří se jí se od něj odlepit, nás vede k intenzivní snaze uvolnit pro architekturu právě tuhle božskou jiskru. Pevně doufáme, že se nám povedlo vyslat signál, který dává naději v magickou budoucnost architektury, kde se skloubí klasické prvky s odvážným a inovativním přístupem ke konstrukci,“ dodávají.
Výsledný dojem z pavilonu je famózní. Přesně taková lákadla dnešní zámky a hrady potřebují. V propojení s unikátní konstrukcí, českým designem, českou výrobou a především přírodními materiály v maximální možné míře, je to další ukázka perfektního výběru architekta i vhodnosti stavby.Doufejme, že toto je první vlaštovka a další kinetické pavilony a další stavby budou následovat.
Čtěte související článek na DesignMag.cz
V pražské Hostivaři postavil Martin Rajniš ze dřeva objekt Včelín
Čtěte další články na téma pavilon a Martin Rajniš
Foto: Aleš Jungmann
Zdroj: Huť architektury
