20. ledna 2011 –– architektura –– Václav Cimbál
Soudobá Česká republika rozhodně není místem zaslíbeným výstavbě kostelů. Je proto překvapivé, ale hlavně potěšující, že před loňskými Vánocemi byla česká architektura obohacena hned o dva svatostánky Církve bratrské. Vedle kostela v Litomyšli je to především Modlitebna v Černošicích. Obě novostavby mají kromě roku vzniku společného také tvůrce, kterým je Zdeněk Fránek.
Zahájení stavby modlitebny 15. června 2009 předcházely komplikace se stavebním pozemkem, neboť původně vybrané místo se nepodařilo na úřadech obhájit. Výběr nového pozemku si vyžádal úpravy projektu. To je důvodem, proč stavba citlivěji nereaguje na své nejbližší okolí, kterým je hlavní ulice a developerská výstavba Centrum Černošice, výslednému dojmu z modlitebny však tento fakt vůbec neškodí. Modlitebna si po estetické stránce žije svůj život a nikterak to nechce zakrývat. Nezávislost na okolí zdůrazňuje i dlážděný chodník ze všech stran obemykající modlitebnu.
Oblá organická architektura nechává velký prostor pro fantazii. A tak při pohledu na modlitebnu můžeme vidět například vlnu, klenbu, inspirováni Starým Zákonem, velrybu z vyprávění o Jonášovi nebo Noemovu archu z příběhu o potopě.
„Nový kostel v Černošicích je bílý jako peřina, špičatý a zároveň oblý jako křídla anděla, jeho povrch je strukturovaný, stejně jako peří, vroubkovaný, jako sjezdovka po ránu, je jako holubice a zároveň tučňák, je to prý i loď, ale o tom nic nevím,“ říká autor stavby Zdeněk Fránek (sjezdovku po ránu evokuje rukodělné vroubkování pokrývající celý povrch fasády – poznámka redakce).
Co bylo řečeno o estetické soběstačnosti a vyhraněnosti, se však vůbec netýká programu stavby, který je naopak nesmírně otevřený. Modlitebna nemá již od prvotního zadání sloužit pouze obci věřících, ale má poskytovat prostor pro neformální setkávání různých sociálních a generačních skupin, pro pořádání koncertů či pro klub s hlídáním dětí. Do budoucna se počítá také s otevřením kavárny. Náboženským a veřejným funkcím slouží přízemí stavby, v prvním patře je situován byt kazatele a technické prostory.
Na rozdíl od vnějšího řešení jsou vnitřní prostory pojaty klasičtěji, přičemž hlavním oživujícím prvkem je schodiště přitisknuté k velkému oknu v konkávní části fasády. Zmíněné okno spolu s dalšími skleněnými plochami pouští do interiéru světlo starající se o příjemnou a nevšední atmosféru. Ta je dále zdůrazněna použitými materiály, kterými jsou beton, sklo, dřevo a žula.
Konstrukčně je stavba navržena jako kombinace klasického systému nosných stěn z pálených tvárnic a železobetonových nosných sloupů. Dělící příčky jsou vyzděny z pórobetonových tvárnic. Konstrukce stropů a střechy jsou tvořeny monolitickými železobetonovými deskami.
Foto: Ester Havlová, Zdeněk Fránek a Církev bratrská
Zdroj: Zdeněk Fránek
