20. června 2011 –– architektura –– Václav Cimbál
Praha má o února nový skvost soudobé architektury, kterým je bytový dům na nároží ulic Soukenická, Barvířská a Lodecká. Autoru stavby Petrovi Burianovi a jeho spolupracovníkům z architektonické kanceláře DaM za ni byla v soutěži Grand Prix architektů 2011 udělena Národní cena za architekturu.
Budova vyrostla na pozemku se školním hřištěm patřícím přilehlé škole. Nejedná se však o další případ, kdy bylo místo určené sportu, kultuře či veřejnému prostoru zastavěno ziskuchtivým developerem. Za prvé byl pozemek již v předválečném regulačním plánu určen k zastavění. Za druhé součástí stavby je nová školní tělocvična, jejíž užitnost je v porovnání s původním hřištěm vyšší. A v neposlední řadě je většina bytů malometrážních a jsou určeny jako startovní byty městských zaměstnanců.
Obytný dům dokončuje uliční frontu Soukenické ulice, zároveň však šikmo vysazenými arkýři komunikuje i s Petrským náměstím, s nímž těsně sousedí. Směrem ke školní budově je stavba snížena pod úroveň hlavní římsy školy. Jedná se o jediný aspekt stavby, který si vysloužil kritiku. Ta se týkala malé vzdálenosti od školní budovy, která prý může zhoršovat osvětlení sem orientovaných místností. „Na jižní straně školní části budovy nejsou umístěny kmenové učebny a zde situované místnosti snesou částečný úbytek světla,“ komentují kritiku sami architekti ze studia DaM. S prostory školy je nová tělocvična propojena lehkým krčkem, s možností přímého vstupu z ulice. Hlavní vstup do budovy je orientován k náměstí.
Stavba je stavebnicově poskládána z jednotlivých objemů, přičemž každý z nich odpovídá jednomu malometrážnímu bytu. Jednotlivé moduly jsou natočeny čelní stěnou směrem k Petrskému náměstí. Jejich vzájemným posunutím je zdůrazněna modularita stavby. Vertikálně jsou jednotky odděleny patrovými deskami. Pro odlehčení stavby a pro navázání kontaktu s okolostojícími budovami jsou v některých místech moduly vynechány.
Přízemí a poslední dvě patra jsou od mezilehlých podlaží opticky odděleny. Nejvyšší dvě poschodí, v nichž jsou umístěny mezonetové byty, nejsou mezi sebou oddělena patrovou deskou. Přízemí se odlišuje opuštěním modulární koncepce a jiným materiálem fasády. Zatímco ve vyšších patrech jsou užity sklocementové desky a pozinkovaná ocel, je plášť přízemí translucidní ze skleněných tvárnic. Světlo pronikající ven, tak odlišuje přízemí od vyšších podlaží i v průběhu večera a noci.
Představený bytový dům je příkladem stavby, která historické centrum Prahy nejenom nepoškozuje, ale přímo obohacuje. A to jak po estetické tak po funkční stránce, neboť nabízí sportovní prostory nejenom škole, ale i mimoškolním aktivitám, poskytuje nebytové prostory s možností rozmanitého využití a nabízí startovací byty městským zaměstnancům, což bezpochyby zatraktivní práci pro město i u kvalitních a schopných lidí.
Foto a zdroj: DaM
