20. října 2012 –– architektura –– Pavel Dvořák
Vítězem soutěže na novou rozhlednu v blízkosti Tábora se stali studenti Jan Vybíral a Libor Mládek a inženýr Ladislav Mládek. Původní rozhledna loni shořela, a tak byla letos vypsána architektonická soutěž na novou podobu této táborské dominanty. Vítězný návrh nejenže nejlépe splnil zadané podmínky, ale také utváří nový, modernější pohled na celý kraj.
Původní dřevěná rozhledna byla postavena roku 1920 na zcela nezalesněném vršku uprostřed táborské části Větrovy ve tvaru nazývaném stará husitská hláska. Autoři projektu hledali historický předobraz husitské hlásky a zjistili, že se jedná spíše o legendu. Po různých peripetiích dle povahy doby se nakonec po opravě roku 1991 rozhledna vrátila do rukou Klubu českých turistů Tábor a zpřístupnila se veřejnosti až do jejího dramatického zániku. Díky svému umístění, a to jak skoro uprostřed vesničky, tak na vyvýšeném místě, sloužila rozhledna jako zázemí pro akce místních dětí a mládežnických spolků i pro veřejnost. Právě tato multifunkčnost se stala dalším výrazným parametrem při zadání soutěže.
Autory návrhu rozhledny, která stejně jako ta předchozí ponese název Hýlačka, jsou spolužáci z liberecké Fakulty umění a architektury, kteří nyní bydlí a pracují v Praze. Jan Vybíral studuje v ateliéru Ivana Kroupy na VŠUP a pracuje ve studiu TEK TEK, Libor Mládek je z ateliéru Zdeňka Fránka a pracuje ve studiu Coll Coll. Pro novou rozhlednu se rozhodli použít beton. „My máme beton rádi. Chápeme, že se beton lidem obecně nezamlouvá, má zdeformovanou pověst díky minulému režimu, nicméně je to materiál používaný už od antiky a není na něm nic špatného. Rozhodně si nemyslíme, že je to materiál do přírody nevhodný, místo stavby je vlastně uprostřed osídlení a do pár metrů v okolí jsou domy. Zároveň právě beton splňuje několik požadavků v zadání, a to především odolnost, bezúdržbovost (dřevo a ocel potřebují pravidelný nátěr) a nehořlavost. A mimochodem, původní rozhledna měla kompletně cementovou krytinu,“ říkají svorně.
V projektu, ač vizuálně působí stroze a jednoduše, je užito mnoho vychytávek a ojedinělých nápadů, které z něj dělají citlivě pojaté unikátní umělecké dílo. Těm je však třeba porozumět, jak se také o vítězném projektu vyjádřila komise. Velikost samotné věže byla navýšena dle zadání, a to s ohledem na vzrostlé stromy v okolí. Z původní stavby si rozhledna ponechává proporční vztahy, kde prostor nad samotnou úrovní vyhlídky je chytře využit pro nezbytné vysílače různých digitálních systémů. Povrch venkovního betonu je směrem nahoru postupně promíchán se skleněnými kuličkami, které odrazem světla strohou fasádu oživují, a vzhled stavby se proto v průběhu dne mění.
Nejpropracovanější je však na návrhu samotný interiér. Vysokým, normálně tmavým prostorem vede světlovod, který přes den vede do interiéru a výstavních plošin denní světlo. Zároveň však uvnitř světlovodů umístěné diody na solární energii prosvětlují interiér i nějaký čas po západu slunce. Krajní rohy trojúhelníkového půdorysu jsou otevřené, a tak poskytují škvírami průhledy do krajiny po celou dobu výstupu. Hlavní vstup do prostor parteru budovy je zcela multifunkční a slouží k různým aktivitám, především těm kulturním. Skvělý je nápad s venkovní dřevěnou podlahou, která se v případě kulturní akce jednoduše nastaví do několika stupňů, sloužících jako pohodlné hledištní sezení, a prostor uvnitř pak slouží jako jeviště pro divadelní či filmové akce.
Je radostné vidět, že i tým mladých nadějných studentů ve spojení s inženýrem Mládkem, který do týmu vnesl zkušenosti, se může prosadit a zvítězit v anonymní soutěži. Především díky kreativitě, neotřelým nápadům a porozumění kontextu. Ke cti výherců soutěže patří i fakt, že Libor Mládek je táborský rodák. Vyhlašovatel soutěže si však ve svých podmínkách stanovil, že realizovat se nakonec může jeden z čtyř oceněných návrhů až po určitém odstupu a na základě širší analýzy a diskuze s občany. Reakce na stavbu jsou zatím různorodé a jak se stává, hlavní odpůrci jsou nejvíce slyšet i přes to, že jsou v menšině. A tak na závěr kluci prohlašují, že by to byl „fakt dobrej barák“, který by ukázal město Tábor nejen jako husitskou vykopávku, ale jako město, kde žijí moderně smýšlející lidé, kteří mají ovšem velký respekt k tradici tohoto místa.
Čtěte všechny články na téma architektura
Foto a zdroj: Nová Hýlačka
