22. července 2012 –– média –– Tereza Přibylová
Koncem července započne další svátek sportu, letní olympijské hry 2012. Ty hostí již potřetí britská metropole Londýn, jež při této příležitosti představila velmi kontroverzní logo. Pojďme si projít historický vývoj olympijských log včetně toho letošního.
Moderní podoba olympijských her neoddiskutovatelně platí za největší sportovní událost. Inspirovaly se původními antickými hrami, které údajně založil polobůh Hérakles (Herkules), jejichž hlavním cílem bylo oslavovat kalokagathii, spojení duševní krásy a tělesné dokonalosti. Dnes jsou hry kromě oslavy těla a ducha i jednou z nejkomerčnějších sportovních akcí na světě (vedle třeba amerického Super Bowlu).
Kromě obligátních symbolů olympijských her, jakými jsou vlajka, hymna, symbol a heslo, je tudíž i potřeba jednotlivé hry, respektive pořadatelská města rozlišovat výraznými logy. Připomeňme si, jakou cestu ušla loga jednotlivých olympiád od svých počátků až do současné londýnské podoby.
Všechna loga (emblémy) se definují tak, že musí obsahovat olympijské kruhy, jež jsou oficiálním symbolem OH a jeden či více rozlišovacích prvků. Loga jsou tvořena výborem olympijských her nebo hostitelské země a následně jsou použita v propagačních materiálech, sponzory, na uniformách každého olympijského závodníka. Od první novodobé olympiády, jež se konala v Aténách v roce 1894 až do poloviny 20. let 20. století neexistovala loga jednotlivých olympijských měst jako taková, spíše se jednalo o výtvarně vyvedené zdobné plakáty podobné těm, kterými se proslavil třeba Alfons Mucha.
Pařížská olympiáda pak v roce 1924 nastolila trend zjednodušování, stejně jako se tato tendence tehdy projevovala v architektuře. Loga byla převážně černobílá, vykreslena čistými liniemi zobrazujícími výraznou symboliku jednotlivých měst či zemí – vlajky, známé budovy, obrysy státu atd. Od padesátých let přibyly barvy, ale zároveň se stupňovalo zjednodušení, kdy se loga blížila mnohdy až minimalismu – například logo olympiády v Tokiu 1964 mělo podobu červené tečky nad zlatými olympijskými kruhy.
Následující 70. a 80. léta zase byla ve znamení střídmé geometrie, kdy se uplatňovaly vzory nejrůznějších hvězd, kruhů, spirál a soustředných čar. Od roku 1992 pak vznikl nový trend, kdy se v logu uplatňovala uvolněnost, barevnost, dbalo se na vyjádření kultury dané země. Populární jsou tak etnické obrazce, křiklavost, ostré linky nahradily linky „malované“, vzpomeňme třeba na olympiádu v Sydney v roce 2000.
Logo letošních letních olympijských her od studia Wolff Olins, prostě zobrazující číslo 2012, se ale zcela vymyká dosavadním zkušenostem. Možná proto, že Britové přišli s něčím dosud nevídaným, sklidili za moderní vizuál mnoho kritik. Podle BBC mu dokonce více jak 80 procent lidí udělilo nejnižší možné hodnocení. Mnozí tvrdí, že připomíná Lisu Simpson, pokroucenou svastiku, Íránci v něm zase vidí skryté slovo Zion (Sión), považují jej za rasistické a oficiálně proti logu protestují.
Tvůrci ale prý chtěli ostrými úhly a barevností dosáhnout asociace s moderním světem médií, s komunikací a módou zachycující ducha a energii londýnských her. Barevnost loga je také překvapivá, doposud se většinou řídila barvami vlajky, to londýnské je ale oranžové, zelené, růžové a modré. Důvodem pro vybrání právě tohoto pulsujícího a především značně kontroverzního loga, je prý snaha přilákat mladší diváky. Na místě už zbývají jen otázky, zda se celá věc podařila a zda se právě londýnské logo letošní letní olympiády stane inspirací pro další dekády.
Čtěte všechny články na téma olympiáda
Foto a zdroj: London 2012 a archiv
