4. září 2020 –– móda –– Veronika Gálová
Annanemone je značka textilních potisků, které vznikají na základě méně oblíbených zvířecích motivů. Stojí za ní česká designérka Anna Šebestová, která vystudovala umění a design v Anglii a nyní vytváří své originální módní kousky v pražském ateliéru pro zákazníky z celého světa. Klade si za cíl rozčeřit uniformitu nudných a stejnavých potisků a dostat do ulic více vtipu a překvapení.
Na co se mohu těšit návštěvníci letošního Prague Design Week u Vašeho stánku?
Poprvé zde vystavuji lněnou kolekci, kterou si lidé mohou prohlédnout a osahat. To je úplná novinka, dříve jsem totiž pracovala jen s bavlnou. Celá kolekce je kompletně vyrobená v Česku, za což jsem moc ráda. Dokonce i samotný lněný materiál je vytkaný v tradiční fabrice na Moravě.
Dokážete si vzpomenout na moment, kdy se zrodil nápad založit značku Annanemone?
Byl to spíš takový přirozený proces. První impuls jsem přišel na magisterském studiu, kde jsme měli za úkol vymyslet koncept vlastní značky a vytvořit k ní business plán. Tehdy vznikl i název Annanemone. Jinak zvířata mě fascinovala už od dětství. V Anglii jsem studovala tzv. volné umění, kde jsem se setkala s různými uměleckými technikami. Neměli jsme přesně dané hranice, mohli jsme zkoušet, co nás napadlo. Moje klauzura byla keramika s 50 slimáky plazícími se po zdi. Vždycky mě nějak lákalo ztvárnit motiv hemžení, které v přírodě často vidíme. To se prolíná i do mé současné tvorby.
Na kterých platformách nyní své produkty prodáváte?
Hlavně na Etsy.com, pak také na Zootu a v několika menším designových obchodech po celé republice. V budoucnu bych chtěla prodej rozšířit především do zahraničních kamenných obchodů. Už nyní míří většina mých produktů do Ameriky, Austrálie, Německa a Francie. Plánuji také vlastní e-shop.
Můžete popsat, jak probíhá výroba vašich potisků?
Pro své návrhy používám různé techniky, hlavně pastelky, vodovky nebo také linoryt. Čili design vždy vytvářím ručně. Některé vzory vzniknou tak, že nejprve jednotlivé motivy nakreslím, pak je vystřihnu a poskládám do koláže, kterou naskenuji a dál s ní pracuji. Baví mě vymýšlet stále nové způsoby a nezůstávat jen u jedné věci. Když je návrh hotový, jde do digitální podoby a následně do tisku.
Vzory, které vídáme běžně v módních řetězcích, vznikají asi dost jinak. V čem je největší rozdíl?
Byla jsem v Anglii jednou na stáži v grafickém studiu, které se na to specializuje. Většina vzorů se dělá na počítači a člověk musí odevzdat i tři vzory za den. Jednou jsem dostala zadání, abych okopírovala potisk s makovými květy, který se objevil na přehlídce známého návrháře. V ten moment mi došlo, že tohle moje cesta nebude. Teď jsem mnohem svobodnější, nemusím pořád řešit nějaké trendy a dělám si v podstatě to, co chci.
Z kolika lidí se skládá tým Vašich spolupracovníků?
Návrhy kreslím sama. Mám ale krejčovou, se kterou ladím střihy. Do jejího ateliéru pak dochází ještě dvě švadleny, které modely šijí.
Na svých modelech znázorňujete i zvířata, která nejsou zrovna moc oblíbená. Jaký motiv byl podle vás nejodvážnější? Neváhala jste někdy, jestli už to není moc?
Asi ty slimáci a pak třeba švábi. Ty divnější věci se snažím dělat víc abstraktně, takže pak působí jemněji. Je to hra s geometrií a barvami, a musí v tom být taky trochu vtip. Na některých vzorech nejde ten motiv rozeznat na první pohled, na příklad u žížal. Pak člověk přijde blíž, najednou to tam vidí a je překvapený. Dělám ale samozřejmě i motivy líbivější, které se lépe prodávají. Momentálně jsou statisticky nejoblíbenější lenochodi, pak dinosauři pro děti, hroši a novozélandští ptáci. Často si lidé vybírají nějaký motiv, protože je pro ně osobní. Jeden pán kupoval pro svého dědečka, pěstitele česneku, košili s česnekovým vzorem. Nebo jsem šila šaty na svatební party pro manžele Švábovi, takže asi uhádnete, jaký vzor si vybrali. Když jsem posílala roušky pro pracovníky do pražské zoo, dostala se ke mně zpátky fotka jedné paní, která dělá s tapíry a měla na sobě tapírovou roušku.
Udržitelnost je dnes často skloňovaným pojmem nejen ve světě módy a designu. Jak je pro vás tento aspekt důležitý?
Určitě to hodně řeším. Snažím se žít tak, abych s tím sama byla v pohodě. Nelíbí se mi plýtvání, oblečení třeba nakupuji hlavně v sekáčích. Věci tvořím tak, že vydrží mnoho let. Zákazníci si ke mně přijdou jednou za čas udělat radost a berou to jako investici do svého šatníku. Pro zbytky látek se vždy snažím najít nějaké uplatnění, aby neskončily v popelnici. Daruji je třeba do mateřských školek, kde se mohou využít pro tvoření s dětmi, šila jsem z nich roušky. Spolupracovala jsem také s iniciativou Zachraň Jídlo, pro kterou jsem vytvořila návrhy s „ošklivou“ zeleninou. Jsem vášnivá zahradnice, a podobně jako u divných zvířat vidím krásu třeba i v různě zakroucené mrkvi. A nevidím důvod, proč by se měla vyhazovat.
Prozradíte nám něco ze svých plánů do budoucna?
Připravuji tisk na mušelín, který je skvělý na dětské zavinovačky nebo plenky. A pak určitě nové vzory. Mám dlouhý seznam nápadů.
S tvorbou Anny Šebestové se můžete seznámit na letošním Prague Design Week u stánku číslo 106. Od 12.00 do 18.00 vám může o svých tiscích i osobně vyprávět.
Čtěte související článek na DesignMag.cz
Prague Design Week 2020 proběhne v září opět na náměstí Republiky 7
Čtěte další články na téma Prague Design Week
Foto: Annanemone
Zdroj: Prague Design Week
