25. října 2020 –– technika –– Jakub Sochor
Před 50 lety byl na automobilové výstavě v Paříži uveden Citroën SM, jeden z nejosobitějších počinů designéra Roberta Oprona a zároveň vůz, který svým výtvarným pojetím významně přesáhl pomyslnou hranici mezi automobilismem a architekturou. Vozidlo náležící kategorii GT představuje rovněž unikátní projev karosářského futurismu.
Jedním z klíčových znaků designérské tvorby automobilky Citroën je stylová velkorysost, provázená novátorstvím stran tvarosloví dílčích prvků. Děje se tak v rozličných kategoriích, ať už jde o malá vozidla (atypické zkosení zadního okna modelu Ami 6), či vrcholné limuzíny (DS). Za plastickými tvary, díky nimž automobil značně přesahuje rámec technického výrobku a představuje výtvarný pól průmyslového designu, stojí mnohdy sochaři (Flaminio Bertoni a jeho mimořádně aerodynamický a sofistikovaný návrh limuzíny DS) či, jako je tomu v případě Citroënu SM, designéři s architektonickou zkušeností, kterým je Robert Opron. Ten, kromě architektonické průpravy, studoval rovněž malířství a sochařství. Výtvarné konsekvence, které provází Opronova zoomorfní inspirace v oblasti aerodynamiky, je možné vypozorovat na řadě karoserií, avšak Citroën SM, o němž je řeč, patří mezi ty nejprogresivnější.
Vozidlo spočívá v karoserii typu GT, jejíž futurismus je dán především nízkým těžištěm hmoty, která je horizontálně modelována a směrem dozadu opticky zatížena snižující se linií pontonu. Hladké vnější panely jsou výsledkem purizace, jež se na karoserii promítá též do scelení šestice (!) předních reflektorů do jednoho proskleného pásu (vyjma verze pro USA, která byla opatřena čtyřmi přiznanými reflektory). Naproti tomu zadní část vozu upoutala pozornost svérázným vrstvením tvarů, v jejichž spektru má chromové rámování zadního čela stejný význam jako koncová světla, obvykle klíčové komponenty v hierarchii dílů zadní části karoserie. Atypičnost korunuje členění objemu zádě – a zároveň sloupků C – prostřednictvím diagonálního řezu, jenž odděluje tělo pontonu od kapotáže.
V porovnání s Citroënem DS, jehož vzhled je možné i přes progresivitu výrazu označit za malebný (ve smyslu uhlazenosti ploch, přiměřené zdobnosti a intuitivní proporčnosti dle tradičního schématu), představuje kupé SM v mnoha ohledech jeho estetický protipól. Na rozdíl od měkké modelace hmoty sedanu DS je karoserie vozidla SM výrazově ambivalentní, neboť kultivovanost vnějších karosářských panelů, především bočního profilu a kapoty, je v příkrém protikladu k antitradicionalistickému pojetí mechanických dílů, jimiž jsou světlomety či kompozice zádě karoserie. Dvojznačnost, promítá-li se i do interiéru vozidla (jenž je kombinací tradičních ovládacích prvků a skulpturální, asymetricky stavěné palubní desky), vytváří dojem napětí, které je z principu vlastní futuristickým návrhům.
Citroën SM, kromě toho, že je jedním z tvarově nejoriginálnějších automobilů druhé poloviny 20. století, představuje výrazný článek tvorby Roberta Oprona. Tento tvůrce je podepsán pod širokým spektrem návrhů, mezi něž patří konvenčně stavěné automobily (příkladně vyvážený Renault 9), osobité reinterpretace tradičních karoserií (Citroën Ami 8, Renault Fuego) či citlivé modernizace osvědčených forem, provedené s mimořádným ohledem na velikost a formát původního díla (Citroën DS). Kupé SM má však nejblíže konzistentnímu futurismu, pomineme-li nerealizovanou vizi Simca Fulgur z roku 1959, vyznačující se monolitním tělesem karoserie a kulovitou prosklenou kabinou. Opron se rovněž podílel na tvarosloví Alfy Romeo SZ, proslulé jednak náročným členěním neobvykle objemné karoserie, jednak relativizací tradičního výrazového prvku značky v podobě trojdílné masky chladiče, která je zmenšena a velikostně (i významově) zařazena po bok ostatních prvků designu exteriéru.
Čtěte další články na téma výročí
Foto: Citröen
