13. listopadu 2009 –– události –– Zdeněk Robin Scholze
Díla pěti českých designérů se sešla ve futuristickém projektu Stožáry vysokého napětí budoucnosti. Představují možný vývoj obřích kovových monster na základě vývoje nových materiálů a technologií a dávají nám všem naději, že budoucnost nebude jen funkční ale možná i estetická.
Projekt vznikl ve spolupráci dvou občanských sdružení, pěti designérů a hlavně společnosti ČEPS, která má v naší republice na starosti ony stožáry vysokého napětí. Úlohou projektu je vyvolat diskuzi o podobě stávajících stožárů a jak je případně změnit. Vedení kabelů v podzemí je až sedmnáctkrát dražší než vedení po povrchu, které i tak představuje miliardové investice. Proto není divu, že v době uvědomování si vizuálního působení urbanistických objektů na člověka, existuje snaha o zkrášlení našeho prostředí. Momentálně se jedná pouze o vize a vše závisí na nových materiálech a stavitelských postupech. Na procházku do budoucnosti se však můžete vydat již teď.
Stožár s názvem Lily 1 a Timber 1 jsou dítka Majy Raškové a Štěpána Kuklíka. Lily 1 cíleně získává svou formu z okolních prvků a její tvar v podobě klasů přirozeně splývá s prostředím. Timber 1 připomíná strom a může se zdát, že pro inspiraci si zašel k zahraničním projektům (viz dále). Samozřejmě takový tvarový vývoj je logický, jelikož strom je právě přirozenou součástí otevřeného prostoru přírodní krajiny. Štěpán Kuklík je proslaven hlavně lázeňským pohárkem Kala z roku 2007, spolu s Majou Raškovou se věnuje designu interiérů ve studiu Artcore. Maja se může pochlubit oceněním EMMY za výtvarnou spolupráci na televizním filmu Anne Frank The Whole Story a v Česku je její nejznámější vizitkou interiér restaurací FooDoo v River City Prague v Karlíně.
Stožáry Rotary, Ground Voice a Ježek pochází z mysli Martina Přibíka. Tento samozvaný „porcelánový patriot“ neskrývá svůj karlovarský původ a rád holduje technologiím, což se velmi okatě projevuje na jeho vizích. V případě všech návrhů stožárů si Martin nehraje na jejich zapadnutí do krajiny – u Rotary obzvlášť, přiznává mu tak jeho technický význam a funkci. Ground Voice nabízí klasický autorův porcelánový styl plný propadů a proděravění a začleňuje jej hlavně do průmyslových oblastí. Ježka by nejraději umístil na hranice, jeho značně industriální podoba ukazuje, že tu jednoduše existuje napětí mezi přírodou a technologií.
Typo – stožáry od Filipa Cvrčka přímo nabádají k umístění někam k železničním kolejím a také evokují starší telefonické sloupy. Jedná se o dokonalý autorův podpis tvorby, Filip je totiž grafický designér se zaměřením na vizuální firemní komunikaci. Spolupracuje na grafické podobě mnoha významných českých firem. Miriam Holeščáková přispěla do projektu bezejmenným stožárem vycházející z podoby trávového stvolu. Velmi lehká a zároveň pevná stavba svižné konstrukce opět plní cíl splynutí s okolní krajinou. Miriam není v České republice mediálně známá, zato její portfolio má světové renomé. Věnuje se návrhářství módních doplňků, v roce 1999 získala 2. místo na veletrhu Sulle Orme del Cuto a v roce 2000 byly její návrhy obuvi oceněny nejvyšší příčkou na veletrhu Kabo.
Inspiraci našel český projekt „Stožářy vysokého napětí budoucnosti“ v islandské ideové soutěži, kterou v roce 2007 vyhrálo německé studio Arphenotype. Architekt Dietmar Koering tehdy hledal pro své návrhy organické a přírodní tvary, až nakonec zakotvil u tkání, jež jsou v přírodě velmi efektivní a přizpůsobitelné. Jeho návrhy stožárů mají čistě designovou funkci v krajině umožňující vysokou stabilitu na větrných islandských pláních. Další motivace přišla ze Švédska, konkrétně od studia No Picnic sdružující industriální designéry. Jejich velmi ambiciózní a futuristický projekt Yggdrasil („strom světa“) ztvárňuje světelné stromu připomínající stožáry symbolizující bránu do Stockholmu (budou se tyčit podél silnice do hlavního města). V současné době je Yggdrasil ve fázi konstrukce a dostavěn by podle studia měl být v roce 2011, čímž dokazuje, že i futuristické vize se mohou stát skutečností.
Foto: Studio Artcore, Martin Přibík, Filip Cvrček a Miriam Holeščáková
Zdroj: ČEPS
