6. června 2024 –– události –– Ondřej Krynek
V Liberci se před rokem otevřelo na místní poměry originální Cozy Studio, které propojuje interiérový design s uměním. Prodává se zde interiérový design a pořádají výstavy významných českých umělců. Dvojice zakladatelů studia Jakub Šulc a Lukáš Šoltys se v krátkém rozhovoru ohlíží za uplynulým rokem, povídají o českých zákaznících a jejich schopnostech připlatit si za kvalitu, připomínají současnou výstavu Milana Knižáka a vyhlíží i do budoucnosti.
Cozy studio je poměrně neobvyklá kombinace byznysu s uměním. Stál na začátku podnikatelský záměr, nebo jiná myšlenka?
Jakub Šulc: Spíš tomu říkejme příležitost. Dělám interiéry už dlouho a mít vlastní galerii byl můj sen. Sám trochu maluji, i proto mám k umění vztah. Zkusili jsme první výstavu v Kunst hale a měla velký úspěch. Později mi Lukáš nabídl pomoc a tím začala naše spolupráce. To spojení, o kterém mluvíte, možná vypadá jako skvělý podnikatelský nápad, ale uměleckou část aktivit zatím dotujeme z té interiérové a z Lukášova investorského vkladu.
Trochu jste teď předběhl moji druhou otázku – jakou má v současnosti projekt typu galerie šanci na ziskovost?
Lukáš Šoltys: Stejně malou jako prakticky celá kulturní sféra. Já se v té místní poměrně orientuji – kromě výtvarného umění se podílím i na provozu hudebního klubu Na Rampě v Jablonci nebo podpoře libereckého kina Varšava – a neznám u nás v regionu jediný kulturní projekt, který by byl životaschopný bez dotací nebo sponzora. V Praze se soukromá galerie uživit může. Tady je situace velmi odlišná. Nicméně podstatné pro nás je, že galerie přitahuje další návštěvnost, z čehož profituje i showroom interiérového designu. Víme, že to budeme financovat ze svého a zdroje naštěstí máme, zvládneme to i bez dotací.
Nedávalo by tedy smysl otevřít podobný prostor jako cozy studio v hlavním městě?
Jakub Šulc: Propojení umění a interiéru by mohlo být zajímavé i pro Prahu nebo jiné evropské metropole, v některých ostatně podobná studia fungují. Vůbec o tom však nepřemýšlíme. Nám oběma takové místo v Liberci chybělo, to byl hlavní důvod, proč jsme s cozy studiem začali. Domníváme se, že město nad sto tisíc obyvatel by jej mít mělo. Je pro nás důležité, že to děláme zrovna tady.
Říkáte, že k provozu nepotřebujete dotace. Vychází vám město alespoň nějakým způsobem vstříc? Ozvali se vám s nabídkou podpory či spolupráce?
Jakub Šulc: Přístup města jde nejlépe označit jako mlčení zpovzdálí.
Lukáš Šoltys: Více a lépe komunikujeme s krajem, hejtman kultuře docela fandí. Z kraje třeba přijdou na vernisáž, když mají čas, což se o městě většinou říct nedá.
Jakub Šulc: Na začátku jsme o podporu usilovali. Náš Kunst spolek dokonce i pár příspěvků dostal, ale jen na konkrétní akce. Na provoz nic, bylo nám řečeno, že peníze nejsou a nebudou. Pak se do toho vložil Lukáš a podařilo se nám to pozvednout společně.
Máte za sebou výstavu Michaela Rittsteina, nyní probíhá expozice Milana Knížáka, konkrétně jeho půlstoletí staré knihy, která dokumentuje a umělecky pojednává Knížákovy akce z šedesátých let. Jak si umělce vybíráte?
Jakub Šulc: V Knížákově případě šlo spíš o shodu okolností. Lukáš má jako sběratel kontakty na významné galerie, a od jedné z nich jménem Galerie Zdeněk Sklenář se podařilo zakoupit originální knihu Milana Knížáka, kde jsou popsané jeho zásadní happeningy z šedesátých let. Jakmile jsme ji měli, přišlo nám přirozené uspořádat výstavu.
Zatím jsme hovořili převážně o umělecké části vašich aktivit. Jak se daří té interiérové?
Jakub Šulc: Díkybohu velmi dobře. Pomáhá nám, že děláme všechno od návrhu až po realizaci. Jsme na to tři, Ladislav Dvořák se stará o obchod, Radek Opalecký o výrobu a já zajišťuji design. Každý z nás si na to dílo nějakým způsobem sáhne.
Jsou Češi ochotni připlatit si za kvalitu?
Jakub Šulc: V současnosti už podle mých zkušeností ano. Ale v roce 2008 a zhruba pěti šesti následujících letech, kdy byla krize, si zákazníci hodně hlídali peněženky. Tehdy nám hodně konkurovali i takoví garážoví truhláři, kteří tedy existují dodnes, ale v mnohem menším počtu. I dnes má každý klient rozpočet, do kterého se musíme vejít, ale za kvalitní práci je ochoten adekvátně zaplatit. Zejména když dostává originál vyrobený na míru.
Interiéry na míru jsou vaše vlajková loď. Prodáváte i sériové zboží?
Jakub Šulc: Ano, nabízíme například italské výrobky Connubia Calligaris a dánský sedací nábytek Flexlux. Máme široké portfolio svítidel mnoha značek, na svítidlech jsme vyrostli. Dokážeme pro interiér zařídit prakticky cokoliv, což je naše další výhoda.
Výrobu stále držíte v Kateřinském údolí, které na přelomu 19. a 20. století patřilo k nejvýznamnějším průmyslovým zónám u nás, ale postupem času o většinu výroby přišlo. Zde jste také spustili svůj další projekt jménem Kunst hala, o kterém už padla zmínka na začátku. Jaké máte plány zde?
Jakub Šulc: Každý rok tu na začátku a konci léta pořádáme dvě výstavy. Prostor je právě v jedné ze starých továren a nevytápí se, takže jindy nic dělat nejde. Kromě výroby tam máme i malý showroom a na nic dalšího se nechystáme, chceme spíš udržovat to, co je. Stojí za zmínku, že v údolí se nachází i střední nábytkářská škola, se kterou spolupracujeme. Bereme od nich studenty na praxi a některé následně zaměstnáme.
Lukáš Šoltys: Nicméně Kunst halu postupně vylepšujeme a modernizujeme, nyní třeba pracujeme na nových stěnách pro instalaci obrazů. Musíme tam postupovat po menších krocích, aby vše navazovalo a dávalo smysl.
Kam byste své projekty, ať už cozy studio nebo Kunst halu, rádi dostali v budoucnosti? Máte v tomto směru nějaké sny?
Jakub Šulc: Jsme docela spokojení s tím, co se nám podařilo za relativně krátkou dobu jednoho roku vytvořit se studiem. Kunst hala funguje tři roky a pořád má nějaký vývoj, což nás také těší. Obojí se setkává s porozuměním okolí, jakkoli samozřejmě nejde o záležitost pro masy. Lidí, kteří měli stejně jako my pocit, že v Liberci něco podobného chybí, je i tak dost.
Lukáš Šoltys: Máme radost, že se nám podařilo udělat místo, které je něčím jedinečné. Kde si můžete dát kafe a bavit se o životě, designu nebo umění, které máte kolem sebe. To není běžný koncept ani v Praze, spíš v Berlíně nebo New Yorku. Sny, plány a věci ke zlepšení ovšem existují vždy. Rádi bychom například více prodávali kusový mobiliář. Většina zákazníků chce celý balík služeb, což je na jednu stranu dobře, ale naše výroba má omezenou kapacitu a doufáme, že si víc lidí začne chodit i pro jednotlivé produkty.
Čtěte související článek na DesignMag.cz
V Liberci se otevřelo Cozy Studio spojující interiérový design s uměním
Čtěte další články na téma Liberec a galerie
Foto a zdroj: Cozy Studio
