19. ledna 2016 –– události –– Nora Behová
Čtyřicátým prvním laureátem nejprestižnějšího architektonického ocenění se stal chilský architekt a designér Alejandro Aravena. První architekt z Chile a čtvrtý z Jižní Ameriky, který se zařadí mezi slavná jmena jako Oscar Niemeyer, Frank Gehry či Zaha Hadid. Aravena byl zvolen pro jeho práci na poli sociálního bydlení a odhodlání zlepšovat životní podmínky znevýhodněných vrstev společnosti.
Pritzker Prize založila rodina Pritzkerových z Chicaga v roce 1979. Cena je udělována žijícím architektům za dlouhotrvající význačný přínos na poli architektury. O vítězích rozhoduje porota složená z pěti až devíti členů, uznávaných profesionálů ve svých oborech, a je předána při ceremonii konající se každý rok na jiném místě jak ve Spojených Státech, tak po světě. Roku 1993 dokonce probíhala na Pražském hradě, kde si ji převzal Fumihiko Maki. Aravena byl oceněn za schopnost použít architekturu jakožto nástroj bojující se sociálními a ekonomickými problémy, vytvořit chytrá řešení eliminující negativní dopad jeho budov na životní prostředí či za promyšlené a citlivé užití materiálů.
Chilský architekt se narodil roku 1968 v Santiagu, kde studoval Universidad Católica de Chile. Po absolvování studia si založil vlastní ateliér Alejandro Aravena Architects a v roce 2000 stál u zrodu studia Elemental. Má na kontě mnoho budov pro svou alma mater; UC Inovativní centrum – Anacleto Angelini, “Siamské věže“ s učebnami a kancelářemi či budovy matematické a architektonické fakulty. Mezi jeho další projekty patří např. koleje na St Edward’s university v Texasu, Spisovatelova kabina pro Jan Michalski Foundation ve Švýcarsku, kancelářská budova skupiny Novartis v Číně a plán celkové obnovy chilského města Constitución po ničivém tsunami v roce 2010.
Za jeho největší přínos je ale považovaná práce v rámci Elementalu. “Do-tank”, jak se studio samo nazývá (pojem odvozený od slova think-tank), vznikl kolaborací architektů, univerzity a ropné společnosti. Specializuje se na sociální bydlení, v jejichž souvislosti aktivně užívá přístup participačního designu. To znamená, že v rámci projektu je navržena a zkonstruována pouze část domů a to tak, aby ho jeho obyvatelé mohli jednoduše v budoucnu rozšířit a dokončit dle vlastních představ a možností. Díky tomu je možné i přes velmi limitovaný rozpočet budovat obydlí lepšího komfortu, než ty pro znevýhodněné obyvatelstvo většinou bývají, na dražších a tudíž lépe situovaných pozemcích s přístupem k městu a jeho infrastruktuře. Zároveň hodnota takového domu v průběhu let stoupá, což je nespornou výhodou pro jeho majitele.
Aravenův celoživotní boj proti sociální nerovnosti a za lepší městské prostředí se projeví i na architektonickém bienále v Benátkách na podzim 2016. Byl totiž jmenován jeho hlavním kurátorem a téma zvolil “Reporting from the Front“ (Reportáž z fronty). V době, kdy stále více lidí bojuje za zachování základního životního standartu, chce architekt vytvořit expozici o tom, jak lze i s nedostatkem prostředků dosáhnout změny a jakým způsobem může design pomoci rozvracet proudy, které upřednostňují individuální zisk před blahobytem společnosti. Aravena vyzývá tvůrce národních pavilónů, aby se podělili o potíže, se kterými se potýkají doma, s cílem rozšířit povědomí o možných rizicích a svést dohromady iniciativy usilující o zlepšení místa, ve kterém žijeme.
Čtěte další články na téma architektura a Pritzker Prize
Foto a zdroj: Pritzker Prize
