9. června 2009 –– události –– Pavel Dvořák
Jedna ze světově nejvýznamějších avantgardních škol umění, designu a architektury, německá Bauhaus, dala ve svém spojení světu několik velkých jmen jako Ludwig Mies van der Rohe, Paul Klee, Walter Gropius, Vasilij Kandinski, Lyonel Feininger a mnozí další. Letos škola slaví devadesát let od svého založení.
Slovo Bauhaus se dostalo do povědomí nejen jako název avantgardní německé školy, ale také jako název uměleckého směru inspirovaného funkcionalismem, který se projevoval především v architektuře, průmyslovém designu, ale vlastně ve všech uměleckých směrech. Ovšem velmi krátké období školy Bauhaus, která byla založena Waltrem Gropiem roku 1919 a zrušena politickými a finančními tlaky roku 1933, nebylo spojeno celé s architekturou (která se začala vyučovat až v roce 1927) a už vůbec nebylo z počátku spojováno s funkcionalismem ba naopak.
Bauhaus jako škola byla především alternativou ke všem tehdejším známým školským a pedagogickým přístupům. Šlo o velmi striktní a důslednou protiakademickou reformu uměleckých škol. Nejednalo se tedy o nějaký jednoznačný směr, nebo myšlenku, kterou by škola zastávala po celou dobu své existence, ale spíše naopak. Škola byla velmi reflektivní a otevřená k novým poznatkům a názorům, které s každým individuálním vyučujícím absorbovala do svého plánu (z toho by si myslím měli vzít příklad vlastně všechny naše současné univerzity). Vzniklo tak ovšem velmi individualistické, různorodé prostředí, které se velmi rychle obměňovalo s odcházejícími a přicházejícími vyučujícími a řiditeli.
Škola měla tři po sobě jdoucí řiditele – Gropius, Meyer, Van der Rohe, kteří ovšem zastávali velmi odlišné názory na vedení školy a zaměření studentů. Jediné co je asi spojovalo, byl název Bauhaus a snaha o spojení umění a řemesel (tedy kultury a civilizace), později spojení s technikou a konstruktivismem až za dob Miese Van der Roheho.
Za pozadím vzniku této školy stojí Deutche Werkbund tedy Svaz německého díla, založený umělci a podnikateli v Mnichově roku 1907. Jejich snahou bylo spojit hospodářské s kulturním a etickým, usilovali o jakousi rovnováhu kapitalismu s kulturou. Významnou aktivní postavou Werkbunku byl právě Gropius. Politicky pak především přelom po První světové válce, se kterou zanikl vztah ke starým hodnotám a jistotám. Velkovévoda Vilém Ernst ze Saska, Výmaru a Eisenachu odstoupil, země byla prohlášena za samostatný stát s levicově orientovanou vládou. V poválečném zmatku pak Gropius žádal o sloučení velkovévodské Školy uměleckých řemesel a Akademie výtvarných umění, což se mu podařilo a stal se řiditelem nové instituce Bauhaus. Název, který sám vymyslel pro celý směr. Vzorem mu byl konec 19.století ve Francii, kde se avantgardě podařilo zrušit monopol mocných akademií. (Podobný krok bude jednou nevyhnutelně nutný i v současném prostředí českých, zkostnatělých, elitářských uměleckých vysokých školách).
Přijímací řízení na novou školu probíhalo formou Přípravného kurzu. Nejprve jednosemestrální později celoroční kurz základní průpravy rozhodoval o způsobilosti ke studiu. (V dnešní době, něco zcela nepředstavitelného). Řiditel Mies van der Rohe prohlásil roku 1930 kurz za nepovinný. „Každý kdo má nářadí, by měl mít nárok stavět bez ohledu na původ a dosažené vzdělání,“ říká Mies van der Rohe. Dostupnost a elitářství nebyly protiklady! Později v roce 1938 na Illinois Institute of Technology v USA právě Mies van der Rohe zavedl pod názvem Visual training něco na způsob přípravného kurzu.
Každý student nejprve prošel tříletým řemeslným učením. Po absolvování tovarišské zkoušky se student stal mladým mistrem. Vzorem byly gotické stavební dílny. Od roku 1926 pak studenti mohli získat vysokoškolský diplom. Diplom ovšem neobsahoval známku, ale výčet dosažených úspěchů. Podle původního plánu měli studenti po dokončení řemeslného vzdělání pokračovat studiem architektury. To se ovšem za řiditelování Gropia nestihlo, jelikož architektura se začala vyučovat až roku 1927.
Ve výmarském Bauhausu byly dílny zaměřené na sklo, keramiku, textil, kov, truhlářství, nástěnnou malbu, řezbářství a sochařství, dále pak jevištní dílna, grafická tiskárna a knihařská dílna. V Desavě pak po roce 1925 se dílny reorganizovali na kov, truhlářství, textil, nástěnná malba, tisk a reklama, sochařství a jeviště. Architektura vznikla zároveň s obory reklama, divadlo a volná tvorba až v roce 1927. Ovšem roku 1928 nový řiditel Hans Mayer přišel s reformou dílen, vznikla dílna s názvem Výstavba, která sloučila několik dílen dohromady, dále pak Propagační dílna kde přibyl obor fotografie. Za dob Miese van der Roheho se opět všechny dílny zreorganizovali. To hlavní bylo ve velkém akcentu na studium architektury. Hlavním problémem dílen bylo jejich protichůdné zaměření, na jedné straně měli představovat pedagogický princip, no druhé straně ovšem měli vydělávat peníze pro školu, která měla neustále problémy s financováním.
Na počátku školy bylo pozváno devět umělců: Marcks, Feininger, Itten, Muche, Schlemmer, Klee, Schreyer, Kandinskij, Moholy-Nagy. Každý vedl svůj atelier zcela různým způsobem. Některé ateliéry byly vyznavači „Mazdaznanu“, šlo o učení a duchovní vzestup skrze kupříkladu přísným vegetariánstvím nebo dechovými cvičeními. Ku příkladu László Moholy-Nagy věřil v osvobození člověka pomocí uměleckého ovládnutí světa techniky a za cíl si vzal prozkoumat roli zraku, hmatu a prostorové orientace. Ovšem do roku 1931 všichni „staří mistři“ mimo Kandinského školu opustili.
Walter Gropius ze školy odchází roku 1928 především kvůli ekonomicko-organizačním problémům a zhoršeným vztahům se starostou Fritzem Hessem. Příjmy ze školného ani z produkce dílen ani podpora regionu již nestačili na provoz školy. Jeho nástupce architekt Hannes Meyer byl nevyhnutelně odvolán roku 1930 pro jeho výrazné levicové smýšlení. Apolitický a již světově proslulý Mies van der Rohe byl ideálním nástupcem. Ovšem v této době již škola spěla k nevyhnutelnému zavření. V Desavě vzrůstalo sílící nepřátelství vůči Bauhaus a tak město výrazně zredukovalo finanční prostředku určené pro školu. K tomu se dá ještě přičíst světová hospodářská krize a nedostatek veřejných zakázek. Desavská NSDAP dosáhla roku 1932 prostřednictvím komunálního usneseni uzavření školy k poslednímu září 1932. Pokus Miese van der Roheho Bauhaus vzkřísit v Berlíně však neměl dlouhé trvání.
Jediným Čechoslovákem, který se výuky na Bauhaus zúčastnil byl Karel Taige, který vedl kurz o Funkcionalismu jako umělecká forma pro hostující v roce 1930.
Ikonou Bauhaus je dodnes její hlavní budova v Desavě kam se Bauhaus přestěhoval díky tehdejší podpoře v místním zastupitelství. Mezi lety 1925 až 1928 mohl Gropius v Desavě pracovat na třech různých projektech. Šlo o školní budovu, mistrovské domy učitelů a sídliště Törten. Jednalo se o demonstrativní projekty Nové architektury. Budova školy nemá klasické průčelí, je řešena ve tvaru L, jedná se o blok dílen, budova atelieru, administrativní část a stavební kancelář. Kromě toho část budovy patří technickému učilišti, které bylo mnohem větší než Bauhaus a s touto školou nemělo nic společného. V této budově se ovšem Gropiovi podařilo realizovat svou vizi smíření člověka s technikou. Každá z rozdílně ztvárněných budov měla čitelně vyjadřovat navenek svou funkci. Písmenka loga Bauhaus vytvořil Herbert Beyer (bývalý student).
Obecně se Bauhaus bere jako symbol racionalizace a modernizace životního stylu. Ovšem ve své době byl neodmyslitelně spojen s levicovým smýšlením. Třetí říše Bauhaus kulturně i finančně zavrhla coby bolševický, internacionalistický a židovský. Téměř všichni přední členové Bauhaus emigrovali, nebo byly zavražděni.
Myslím si, že škola Bauhaus je pro dnešní školství nedostižným vzorem i přes 90 let rozdílu. Pokud by se dnešní vysoká škola jen náznakem snažila o něco podobného byla by okamžitě brána jako zcela revoluční, experimentální a inovátorská.
Newyorská galerie moderního umění (MoMA) připravuje k 90 výročí velkou retrospektivu o Bauhaus. Od 8. listopadu 2009 do 25 ledna 2010 můžete v New Yorku navštívit sjednocené sbírky z Berlínského archivu, sbírek v Desavě a Výmaru. Jedná se již o druhou výstavu hnutí Bauhaus, tu první zorganizoval Walter Gropius již v roce 1938, po své emigraci. Dlouhou dobu po této výstavě sloužil její katalog jako manuál o Bauhaous směru pro celou Ameriku. Výstava bude zároveň oslavovat 80 výročí založení MoMA, jejíž zakladatel Alfred Barr svou inspiraci bral právě po návštěvě Bauhaus v Desavě.
Foto: Bauhaus Dessau, Wikipedia, Bonluxat, Knoll, MoMA
