25. dubna 2010 –– umění –– Kateřina Farná
Na první výstavu v nově zpřístupněném podkroví Malostranské besedy v Praze přizval jeden z nejlepších českých sklářských výtvarníků Zdeněk Lhotský dvě autorky, Radku Pavelovou a Rebeku Huerta Viga z Mexika. Expozice skleněných tavených plastik potrvá do 6. června.
„Vybíral jsem spíš své poslední věci, kromě reliéfů. Nebaví mě furt vystavovat to samé, tak jsem udělal něco nového. A holky jsem pozval proto, že jsou jejich práce výjimečné a mojí povinností je je podpořit,“ uvedl Lhotský. Jeho část bychom mohli rozdělit na famózní optické reliéfy pohrávající si jemně s paprsky, malované ornamentální sklo (válce) a stély kombinující sklo a kámen s uměle vytvořenými povrchovými strukturami.
„Ornamenty jsou pro mě obrovskou výzvou, všichni se jich totiž bojí a štítí. A když už je čeští designéři někde použijí, tak jako citaci třeba cibuláku. Já si je všechny vymýšlím sám, mám jich tisíce, protože jak chytnu slinu, tak jedu,“ prozradil sklářský výtvarník Zdeněk Lhotský.
Mladá mexická sochařka, jež působí v Česku přes tři roky, objevila kouzlo skla v Americe na letní stáži. Vážně se mu začala věnovat až ve škole v Železném Brodě a naprosto mu propadla ve Lhotského studiu Pelechov. „Sklo je pro mě světlo, úžasně funguje se sluncem,“ tvrdí Viga, která vystavuje záhadně působící plastiky z matného křišťálového skla – některé jako vystřižené z gigerovského sci-fi.
Radka Pavelová skončila loni studia na Fakultě výtvarných umění v Brně prací na téma Mezitělní prostor, v níž se zabývá tělesnými vztahy mezi dvěma lidmi: „S tělem pracuju asi sedm let, beru ho jako přirozený, dostupný a zábavný materiál.“ Původně použila sádru, nakonec se rozhodla převést odlitky do skla.
„Efekt skla nedokáže nahradit žádný jiný materiál, ztratilo by to křehkost a lehkost. Jen jsem se bála, aby to nebylo moc chladné. Ale nebylo. A co je důležitější, je tam pohled na negativ a pozitiv těla zároveň,“ dodala Pavelková.
Foto: Malostranská beseda
Zdroj: Zdeněk Lhotský
