13. května 2010 –– umění –– Zuzana Janáková
Galerie Rudolfinum se s příchodem jara zamilovala do tématu krajiny. Dokazuje to na jedné straně nová výstava Double Fantasy, jenž spojuje tři pohledy současných umělců na téma krajina a na straně druhé expozice Krajina Obraz Fotografie, připravená Uměleckoprůmyslovým muzeem, pod kterou teď Rudolfinum spadá. Obě výstavy jsou ke zhlédnutí do 4. července.
Expozice s názvem Krajina Obraz Fotografie, kterou připravila kurátorka Lucie Vlčková z UPM v Praze, prezentuje ve čtyřech místnostech malé galerie Rudolfina návštěvníkům stěžejní přístupy, které ovládaly českou fotografii na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Mezi vystavovanými díly nechybí snímky Jindřicha Eckerta, Jaroslava Feyfara, ale současného diváka zřejmě nejvíce zaujmou fotografie Františka Drtikola. Kromě fotografií jsou v expozice k vidění i obrazy od Antonína Mánesa, Julia Mařáka, Antonína Slavíčka či Jakuba Schikanedera.
Výstava Double Fantasy, která je kurátorským počinem Petra Nedomy, reflektuje přístupy evropské krajinářské malby 17. století a snaží se je využít v současné digitální fotografii. Nedoma zvolil tři umělce: Jana Jedličku ze Švýcarska, Michala Šebu z České republiky a Beate Gütschow z Německa, kteří si kladou otázky v pohledu na vnímání krajiny společností a na její postupné proměny v čase. Výstava je rozdělena na čtyři části, každý umělec má svůj prostor a na závěr je Nedomův čtyřhodinový filmový záznam skutečné krajiny v Itálii.
Jan Jedlička zaznamenal v průběhu jednoho roku toskánskou krajinu kolem městečka Maremma, jež na první pohled vypadá autenticky, ale jde o krajinu zcela vytvořenou a přetvořenou člověkem. Jeho záběry z cyklu Kruh, který čítá na sto černobílých snímků čtvercového formátu, působí chladně a mrazivě, jako by se na nich zastavil čas.
Souborem pětatřiceti fotografií, který vznikl během pobytu v hinduistickém klášteře, v horských oblastech nedaleko Malagy, se prezentuje Michal Šeba. Celou sérii fotografií pořídil v noci, pouze při měsíčním světle a při východu slunce, digitálním přístrojem. Fascinující je zachycení ostré a barevné krajiny tak, jak oko v noci zachytit nedokáže. Šeba tak vytvořil náhled do snové krajiny, jež nás obklopuje, ale zároveň ji nikdy okem nespatříme.
Nejdále pak zachází Beate Gütschow, která vytváří na základě nafocených míst reálné krajiny, krajinu úplně novou. Podle pravidel krajinářských mistrů 17. a 18. století tak vznikají nereálná místa (obraz obrazů) s ohledem na postupy klasické krajinářské malby. Podle samotné umělkyně již vše bylo pravděpodobně někde někým zachyceno a proto od 60. let obrazy přestávají zachycovat realitu a má význam vytvářet spíše obrazy obrazů než obrazy reality.
Obě výstavy si v konečném důsledku kladou naléhavé otázky. Jaká je skutečná krajina? Je to opravdu ta, co člověk zobrazuje? Byla tu někdy vůbec taková krajina? Obě výstavy proto vyznívají aktuálně.
Foto a zdroj: Galerie Rudolfinum
