29. května 2010 –– umění –– Kateřina Farná
Dílu a životu mexické malířky Fridy Kahlo (1907–1954) vzdává hold putovní retrospektiva – do 9. srpna v Berlíně a na podzim ve Vídni. Stane se nejspíš jedním z výstavních hitů roku, neboť v německé galerii Martin-Gropius-Bau se stály hodinové fronty. Krom notoricky známých autoportrétů jsou na ní vzácně k vidění i rodinné snímky.
Osobnost i tvorbu extravagantní umělkyně i politické aktivistky před osmi lety zpopularizoval film se Salmou Hayek v životní roli. Oprašme tedy biografická data.
Kahlo se narodila jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón 6. července 1907 v Coyoacán v Mexiku. V jejích žilách kolovala divoká krev, po otci fotografovi maďarsko-židovská, po matce mexicko-španělsko-indiánská. V osmnácti si s křehkou dívkou sudičky krutě pohrály. Vážně se zranila při nehodě autobusu, kdy ji proťala železná tyč. V jednadvaceti se zamilovala do mexického monumentálního malíře Diega Rivery. Byl o dvacet let starší, otevřel jí dveře do umělecké sféry i do komunistické strany v Mexiku. O rok později se vzali, ale jejich manželství bylo tak bouřlivé, že se roku 1939 rozvedli. Následující rok byli oddáni podruhé. Riverovi, který jí nedokázal být věrný, vracela stejnou mincí. Měla poměr se ženami i třeba s ruským revolucionářem Lvem Trockým. Zemřela 13. července 1954 ve věku 47 let.
Berlínská výstava prezentuje poprvé v historii společně dvě největší sbírky díla Fridy Kahlo a zahrnuje dříve nikdy nevystavované práce i ty, o nichž se věřilo, že jsou dávno ztraceny či zničeny. Na 150 kreseb, maleb i akvarelů je vystavováno společně s bohatým rodinným fotoarchívem, jejím oblíbeným náhrdelníkem i šaty. Expozice je rozdělena do tematických bloků – začíná prvními obrázky, portréty jejích přátel, pokračuje přes témata dualismu, surrealismu, skryté krásy až po nemoci, démony a nikdy nesplněná přání jako harmonie nebo mateřství.
Notoricky známé autoportréty zde samozřejmě nechybějí, vzácně je však možné vidět rodinné snímky – na jednom z nich pózují její rodiče a člověk se musí podivit, jak se Frida neuvěřitelně podobá své matce. Kurátoři zařadili také jedinou kresbu zaznamenávající onu tragickou nehodu autobusu, nečekaně i deníkovou kresbičku jejích genitálií. Raritou je plastový korzet pomalovaný srpem a kladivem, který musela dlouho nosit.
Pozoruhodný je surrealismem přetékající portrét kalifornského botanika Luthera Burbanka vyrůstajícího coby strom s kořeny živenými lidským tělem. A zvláštně melancholicky působí portrét mrtvého tříletého chlapce oblečeného jako svatý Josef. Ikonickým dílem se stal autoportrét s trnovým náhrdelníkem a kolibříkem, jež symbolizují propojení aztéckých tradic s těmi křesťanskými, neboť Aztékové věřili, že je kolibřík symbolem slunce.
Když procházíte celou expozicí, uvědomíte si také jednu zajímavou věc – Frida se prakticky nikdy neusmívá. A až v neuvěřitelném kontrastu s přítomným smutkem a bolestí jsou zářivě pozitivní barvy, jimiž malovala. Vídeň nabídne v Kunstforu výstavu od 1. září do 5. prosince.
Foto a zdroj: Martin-Gropius-Bau
