25. září 2010 –– umění –– Kristina Sedeke
Oči všech příznivců současného umění jsou již upřeny do prostor londýnské galerie Saatchi, která je již 25 let Meccou pro všechny talentované umělce a epicentrem nových proudů. Nejen angličtí kritici byli zvědaví, co uznávaný Charles Saatchi vystaví tentokrát. Výstava Newspeak: British Art Now přináší již zaběhlé extravagantní umělce.
Galerii Saatchi jsem osobně navštívila poprvé před čtyřmi lety. Klasicistní budova nacházející se nedaleko Hyde Parku zvenčí vypadá spíš jako muzeum, než jako galerie moderního umění. O to větší je překvapení, když vejdete dovnitř. Galerie podporuje zejména mladé britské umělce, pro většinu z nich je to první veřejná expozice a pro ty úspěšné i odrazový můstek v umělecké kariéře.
Kurátor galerie, Charles Saatchi, se umění věnuje již více jak třicet let a koncem září mu bude úctyhodných šedesát sedm let. V britských kruzích je známý otevřeností ke všem druhům umění a aktivní podpoře začínajících umělců. Za léta v oboru si vybudoval respekt, uznání a klíčové slovo. Jeho názor je ten, který udává tón současnému uměleckému britskému proudu. Nedávno se dokonce účastnil talentové reality show – School Saatchi, kde názorně předvedl, že co se týče umění, má právo veta. Spolupráce s ním pro každého začínajícího umělce znamená otevření bran do světa současného umění.
Přestože jsou pravidelní návštěvníci zvyklí na díla začínajících autorů či studentů, současná výstava, Newspeak: Brtish Art Now představuje z větší poloviny již zaběhlé umělce. Kolumisté britských periodik, například The Indepentent či The Sun, se Newspeaku nevyjádřili s převelikým nadšením, expozice je prý přeplácaná, zbytečně obsáhlá a pouze 20 procent stojí za to.
Po shlédnutí on-line exhibice si rozhodně nemyslím, že by výstava byla přeplácaná. Jedná se výhradně o malby a instalace koncipované ve stylu současného konceptualismu. Někteří autoři vsadili na osvědčenou klasiku. Například Scott King s malbou Pink Cher se naprosto evidentně inspiroval v Andy Warholovi. Portrét známé zpěvačky jako pop artového revolucionáře není dílem, které by odstartovalo novou vlnu současného umění. Trochu okoukané je i pesimistické znázornění ulic a současné městské krajiny. Černobílá série maleb Hurvina Andersona také nejsou tím, co by bylo vystavováno poprvé.
Naopak co mě osobně nadchlo, byly prostorové obrazy Williama Danielse. Pracoval vesměs s recyklovaným papírem a doplněným o nedopalky cigaret a obaly různého typu. Z tohoto materiálu vytvořil realistické koláže, jež vám připomenou Pabla Picasa a trochu zapomenutý kubismus. Příznivce abstraktní malby jistě zaujme skot Iain Hetherington či londýnský rodák Luke Rudolf. Oba spojuje inspirace v současné streetové kultuře, liší se však ve ztvárnění. Iain maluje po skeatových kšiltovkách, Luke kreslí grafity.
Dílo, které si „odnesete“ v živé paměti domů, je však nepojmenovaná instalace Johna Wynna. Přesně 300 reproduktorů, piano, zesilovače, sací hadice, to vše do tvaru pomyslné pyramidy. Informační brožura říká: „Umělec chce svým dílem návštěvníkům vzkázat, že mají skutečně vidět a slyšet“. Nevím, nakolik bylo poselství předáno, nicméně toto monumentalistické dílo vás zaujme i prostřednictvím monitoru počítače.
Na rozdíl od recenzentů londýnských novin, jsem výstavu navštívila pouze on-line, nicméně i na vzdálenost stovky kilometrů, mě díla oslovila a řada z nich i pobavila. Možná, že Charles Saatchi při této expozici neobjeví nový talent, jsem si však jistá, že příjemně obohatí den všem, kteří navštíví jeho galerii.
Foto a zdroj: Saatchi Gallery
