19. března 2011 –– umění –– Kateřina Farná
Pražská galerie Rudolfinum si vydobyla respektované postavení mezi českými výstavními prostory, a to nejen zpravidla pečlivým výběrem témat a umělců, ale též profesionální instalací. O to větší je zklamání z výstavy Mutující médium trvající do 1. května, která má odhalovat vývoj a proměny fotografie a zejména práce s ní jako médiem v českém umění posledního dvacetiletí.
Na první pohled zarazí výběr jmen, která z většiny nemají se školenou fotografií jako svébytným výrazovým prostředkem mnoho společného (Jiří Surůvka, Daniel Pitín, Jiří Černický, Antonín Střížek nebo Michal Pěchouček) ale budiž, autor výstavy přece nechtěl představovat výhradně fotografy, ale způsob, jakým umělci s médiem citlivým na světlo zacházejí, jak jej parafrázují, využívají, destruují nebo konstruují nový jazyk.
Pak je tu ovšem otázka, zda je těch tvůrců v Česku skutečně tak málo, když se v sálech Rudolfina z dvaceti umělců a dvou autorských dvojic vlastně dokola opakuje šest sedm jmen. Navíc logika, jakou kurátor Pavel Vančát na sto padesát děl do tematických bloků (piktoralisté, stratégové nebo nefotografové) vybíral, může většinovému divákovi zamotat hlavu, protože některá jména se táhnou výstavou jako nit, aniž by u nich byla patrná stylistická či tematická změna. Vůči návštěvníkům je to krok ne příliš vstřícný.
Galerie této úrovně by si též mohla odpustit instalační lajdáctví – tím myslím čtveřici vystříhaných vybledlých fotografií od Michala Kalhouse, nejspíš na téma „cesta ubohého zajíce na kuchyňský pekáč“. Fungovat by to mohlo někde v karlínské hale, ale ne v Rudolfinu.
Název Mutující médium mate a i po zhlédnutí posledního sálu, kde je už fotografie rozebrána na elementy, uniká myšlenka celého projektu. Nepomůže ani tuctové reklamní video vedle jinak zdařilého dílka Jiřího Thýna, který v černobílém snímku interiéru kostela nechal zajímavě promluvit motýla (nebo noční můru).
Expozice sice nabízí vedle absurdních výstřižků nebo amatérských maleb přitažlivé jednotlivosti, jako práce Ivana Pinkavy, Václava Jiráska, sérii masek od Mileny Dopitové nebo plastiku blesku od Jiřího Černického, jenž splňuje kurátorův záměr o uchopení fotografie jako motivu v současném umění, ale jako celek působí nepřesvědčivě.
Čtěte všechny články na téma Galerie Rudolfinum
Foto a zdroj: Galerie Rudolfinum
