18. července 2011 –– umění –– Eva Ječmínková
Australská umělkyně Helen Pynor se inspirovala články o utonulých v Temži a vytvořila sérii surrealistických fotografií, jež zároveň šokují i uklidňují. Kolekce snímků Liquid Ground prezentovaná do 2. července 2011 v londýnském GV Art propojuje morbiditu, symboliku a melancholii. Paradoxně ale není o smrti, ale o životě.
Je srpnové pondělní odpoledne roku 1804. Mladá, asi dvacetiletá žena se náhle rozhodne vzít si život a vrhne se do kanálu v londýnském parku St. James. Je vysoká a krásná, s jemnou pletí, kaštanovými vlasy a modrýma očima, oblečená v romantických šatech, s kloboukem a růžovým šátkem. Takto obdobně popisoval nešťastnou událost týdeník Observer.
Helen Pynor text zaujal a začala pátrat po dalších zesnulých, jejichž duše a těla zůstala v Temži. Fascinována řekou se zaobírala jejich životy a vytvořila pro mnohé děsivý podvodní svět prezentující silné osobní příběhy, dobové ošacení a rozevláté lidské útroby, které jsou obvykle k vidění jen na patologii naložené ve formaldehydu.
Běloskvoucí oděv jako stvořený pro Rusalku, lehká starodávná spodnička vlnící se v zelenkavé vodě a hedvábná košile odhalující zakroucené řetězy střev. Náměty velkoformátových fotografií na pomezí přírodních věd a snového umění by mohly být věrohodnými ilustracemi k moderní verzi Erbenovy Kytice, především pak k baladě Vodník. Kromě obrazů podmáčených ledvin Back Ache, plic Head Cold či srdce Poisonous Sores a léčivých rostlin ze série Milk je tvůrkyně proslulá svými instalacemi, v nichž kromě světel, drátů a oceli používá i menstruační krev, lidské vlasy, mouku nebo membránu ovčích střev.
Australanka Helen Pynor je vědkyně umělkyně. V Sydney získala na College of the Arts doktorát z filozofie a titul bakaláře ve vizuálním umění. Kromě uměleckých škol se na Macquarie University věnovala i biologii. Veškerá její činnost je založena na výzkumu v tvůrčí i exaktní oblasti. Autorka má za sebou řadu sólových výstav (Liquid Ground, Swelling, Milk, Love Letter, Shadowbreath) a několik desítek skupinových exhibicí představených nejčastěji v Sydney a Melbourne, ale i v Paříži, Singapuru či v Londýně, který se na čas stal jejím domovem. Četný je rovněž seznam ocenění. Práce umělkyně vykazuje hrubou metaforu a vypráví autentické životní příběhy, v nichž tkví podstata budování intenzivního vztahu s pozorovatelem a hlavní přidaná hodnota díla.
Čtěte všechny články na téma fotografie
Foto a zdroj: Helen Pynor
