19. února 2012 –– umění –– Veronika Šubrtová
Patrik Hábl je umělec s velmi bohatou výstavní činností. Vystavuje prakticky neustále, jedna výstava navazuje plynule na další, některé probíhají i paralelně. Nejnovější Háblova výstava nesoucí název Z čista černa, se koná v galerii DV&ART do konce února 2012 současně s monografickou výstavou v mnichovské Kalt Gallery a skupinovou výstavou v lyonské Galerii Mathieu.
Jak název pražské výstavy napovídá, je nyní středobodem Háblova zájmu černá barva. V jeho dosavadní tvorbě má tato barva své stálé místo. Hábl ve svých abstraktních kompozicích pracuje se základním symbolickým kontrastem světla a tmy a používá kromě černé další barvy s duchovním symbolickým významem, hlavně bílou a modrou. Černá barva je z hlediska symboliky ambivalentní. Je chápána jako barva zániku a smrti, je spojována s nitrem Země, s podsvětím. Nitro Země je ale také místo, kde život vzniká – proto je černá zároveň chápána jako barva života, jako prvotní temnota, z níž vzešla veškerá existence. Černá barva tak symbolizuje koloběh života, nekonečný cyklus smrti a znovuzrození. Je tedy barvou, která v sobě zahrnuje vše, barvou absolutna.
Hábl je tvůrce s velkou citlivostí, který se noří do svého nitra a hledá prosté a zároveň působivé formy. Ve svých obrazech a grafikách přináší pohledy do těchto soukromých krajin duše. Je obdivuhodné, že je stále schopen přinášet nové a působivé obrazy. Na své současné pražské výstavě ukazuje různé způsoby práce s černou barvou. Čerň je pro něj materie, z níž tvaruje efemérní tvary, nebo ji prezentuje jako neměnnou entita, na jejímž pozadí nechává hemžit světelné přeludy. Háblovy nejnovější grafiky připomínají (byť vzdáleně) čínské tušové krajinomalby, známé hory kuželovitého tvaru, jejichž vrcholky vystupují z mlžného oparu, z jakéhosi neurčitého prostoru.
Zatímco první výstavní místnost se nese ve znamení tradiční instalace závěsných obrazů, ve druhé místnosti můžeme vidět neobvyklý a invenční způsob instalace. Dokola po všech čtyřech stěnách se vine černá tkanina jako tajemná řeka, kde se na hladině mihotají odlesky světel a barev. Zdáli skutečně připomíná impresionistickou malbu vodních hladin, zblízka lze zase rozeznat expresionistické tendence. Mezi tlumenými transparentními skvrnami sem tam probleskne v expresivním gestu nános sytých barev. Agresivní barevné gesto jako by k Háblovi ani nepatřilo.
Další „černé malby“ jsou ve skupinách zavěšeny na stropě a odrážejí se v zrcadlových plochách na podlaze. Na černém pozadí jsou zachyceny kruhové světelné víry – jako kdyby se autor pokoušel fotoaparátem s pomalou expozicí zachytit let světlušek nebo kroužení mikročástic světla. Háblova tvorba se nedá zařadit do žádného v současnosti propagovaného uměleckého proudu. Jeho citlivost a práce se základními kontrasty světla a tmy umožňuje tvořit působivá a obecně srozumitelná zobrazení, která nepotřebují sáhodlouhé komentáře a síla jejich výrazu působí univerzálně.
Čtěte všechny články na téma umění a výstava
Foto a zdroj: Patrik Hábl
