9. června 2012 –– umění –– Monika Hanková
Putovní výstava, kterou uspořádalo Museum of Modern Art v New Yorku, je poctou Cindy Sherman, slavné americké fotografce a filmařce, která se do MoMy vrací po dlouhých patnácti letech. Retrospektiva přináší ucelený portrét této fotografické ikony. Ke zhlédnutí bude výstava dále postupně v San Franciscu, Minneapolis a Dallasu.
Již před vstupem do galerie návštěvníka vítá sama multiplikovaná Sherman ve své takřka civilní podobě, kterak zhlíží z naddimenzované fotografie, oděná do rozličných kostýmů, například „kostýmu“ nahého ženského těla s mečem v ruce. Jak známo, fotografka, kterou mnozí znají jako autorku módních fotek pro Harper’s Bazaar nebo Vogue, je ve většině případů sama sobě modelkou i stylistkou, mění své identity, přičemž se nezříká ani drobných digitálních úprav své vizáže.
Sociální konceptuální fotografie s tématikou genderu a módní fotografie jsou hlavními oblastmi, kterým se osmapadesátiletá fotografka věnuje. Sherman je provokativní a teatrální, některé z fotografických cyklů jsou navíc otevřeně sexuální. Jejímu dílu jako celku je vlastní jakási zlověstná atmosféra, očekávání či tušení něčeho zlého. V doprovodném programu retrospektivy je možné zhlédnout řadu filmů – jak ty, které autorku v její tvorbě nesporně inspirovaly, tak její vlastní filmová díla, např. hororový Office Killer (1997).
Samotná výstava je rozdělena do několika částí. V první sledujeme černobílé fotografie malého formátu z poloviny 70. let, experimenty tehdejší studentky na Buffalo State College. Již zde je patrný později hojně využívaný prvek multiplicity. Následuje další černobílý soubor, známé a velmi oceňované Untitled Film Stills z konce 80. let, kde Sherman vystupuje v klasických, ačkoliv fiktivních filmových scénách z 50. a 60. let, v nichž vystupuje jako pin-up girl, žena v domácnosti či na cestách, žena vamp apod., zpodobňující tak stereotypní ženské role a tradovaná klišé.
Fairy Tales a Disasters (1985–1989) představují určitý zlom v její tvorbě. Jedná se o barevné fotografie torz, jakýchsi polohybridů prezentovaných v pornografických pozicích a vsazených do podivných makabrózních „krajin“. Velmi známý je soubor z let 2003-2004 zachycující různé podoby postavy klauna – od veselého kašpárka a smutného šaška až k hororové kreatuře zlého klauna, respektive samotného zla ztělesněného do podoby klauna. Tím se Sherman dostává až k problematice tradičního příběhu, mýtu a témat s tím spojených.
Na výstavě jsou zastoupeny dále „historické portréty“ z konce 90. let asociující klasické renesanční či barokní portréty s širokou plejádou jedinců s fyzickými anomáliemi. Poslední prezentovaný cyklus datovaný do roku 2008 je stylizovaným souborem monumentálních portrétů žen z různých sociálních vrstev. Velkoformátové fotografie vystihují hloubku i tragédii portrétovaných „dam“, jejichž identitu na sebe Sherman bere. Zřetelný je akcent na tradované stereotypy. Sociální portréty nabývají v jejím pojetí až groteskního rozměru, stejně jako její módní fotografie parodují klasickou „fashion photography“ a zachycují v lepším případě postavy „fashion victims“, v horším absolutní maškary.
Ne každému budou prezentované fotografie po chuti, jako celek jsou velmi znepokojující a některé působí až fyzicky odpudivě. Faktem zůstává, že dílo Cindy Sherman je koherentní a technická stránka fotografií na velmi vysoké úrovni. Není pochyb, že Sherman ve své tvorbě dalece přesahuje médium fotografie – svým citem pro dokonalé vystižení ducha doby a „děsů“ současnosti široce reflektuje celou šíři masové kultury i její kořeny.
DesignVid.cz nabízí video MoMA vystavuje drsné autorportréty Cindy Sherman
Čtěte všechny články na téma fotografie a MoMA
Foto a zdroj: MoMA
