4. září 2012 –– umění –– Veronika Šubrtová
Je pozitivním faktem, že jedna z nejvýznamnějších tuzemských institucí, zabývající se prezentací současného umění, dala v sálech Městské knihovny v Praze prostor dvěma vyznavačům malby. Oba malíři Lubomír Typlt a Jakub Špaňhel navíc mají něco společného: oba malují expresivní technikou a je pro ně důležitější forma než obsah.
Výstava Tikající muž mapuje malířskou kariéru Lubomíra Typlta (1976) od konce 90. let do současnosti. Můžeme si všimnout, že umělec maluje stále stejná témata, prakticky nemění kompozici svých obrazů a opakující se motivy jsou pro něj příležitostí, jak znovu a znovu ukazovat svou zručnost v práci se štětcem a nové agresivní kombinace barev.
Nejznámější motiv Typltových obrazů jsou děsivě vypadající chlapci v plavkách, jejichž dětsky nesouměrná postava je podivně nakloněná do popředí a věnuje divákovi strašidelný pohled s vyvaleným bělmem očí a vyceněnými zuby. Někdy je Typlt kombinuje s dalšími svými oblíbenými motivy: obřími šneky, oběšenými kočkami, sudy a konvemi. V Typltově malířské tvorbě nevidíme jen vliv neoexpresionismu, ale také vliv pop-artu. Zabývá se sériovostí, některé jeho obrazy jako Bílé šatičky a Žrouti zachycují několikrát vedle sebe tutéž postavu ve stejné pozici.
Kromě expresivních figurálních obrazů, ve kterých je mistr, se Typlt věnuje i schematickým obrazům s tlumenou barevností. S oblibou zachycuje schémata existujících i neexistujících strojů a geometrických systémů, přičemž na těchto suše geometrických obrazech nemá místo jakákoli barevnost. Podle těchto obrazů byly vytvořeny hudební klipy pro skupinu WWW, jejímž členem Typlt je. V těchto hudebních videích jsou konstrukce ze sudů, plechových konví, bicyklů a navzájem propletených konferenčních stolků rozpohybovány do trhavého rytmu. Typltova fascinace těmito předměty se projevuje tak silně, že člověk přemýšlí, proč zrovna tyto obyčejné a bezvýznamné věci mají pro Typlta tak vysokou symbolickou hodnotu.
Jakub Špaňhel (1975) se věnuje gestické malbě, své oblíbené motivy, jako jsou interiéry staveb a městské krajiny naznačuje velkorysými tahy štětce (při opravdu velkých formátech používá koště). Kontrast světla a stínu modeluje kombinací černé a zlaté barvy. Špaňhel pracuje s náznaky a nechává diváka, aby zapojoval vlastní fantazii, například v obraze Benzínka tuto stavbu naznačí několika nejasnými červenými liniemi na černém plátně.
Nejpůsobivějším obrazem Špaňhelovy výstavy jsou dva velkoformátové obrazy lustrů, které autor namaloval koštětem na mokrém plátně a dosáhl tím podobného efektu, jako v menším měřítku japonská tušová malba. Příliš silný naopak není ve figurální tvorbě, na výstavě jsou zastoupeny jeho obrazy zachycující postavy žen, jeho strnulé postavy v konkurenci bravurního figuralisty Typlta nemají šanci.
V současné době pracuje Špaňhel na cyklu obrazů podle grafik Bohuslava Reynka, jeho skromné meditativní obrázky na malých formátech přetváří Špaňhel do velkých formátů za pomoci silného štětce.
Obě výstavy, Lubomír Typlt – Tikající muž a Jakub Špaňhel – Slepice v pekle, je možné vidět už jen do 9. září 2012 v Galerii Hlavního města Prahy v Městské knihovně na Mariánském náměstí ve druhém patře.
DesignVid.cz nabízí video Klipy skupiny WWW často provází postava s konví
Čtěte všechny články na téma malba, obraz a umění
Foto a zdroj: GHMP
