17. prosince 2013 –– umění –– Helena Veličová
V Pállfyho paláci Galerie města Bratislavy se právě odehrává výstava s velmi příznačným názvem Because Winter Lasts Longer Than Summer. Až do 16. února 2014 zde, pod kurátorským vedením Ladislava Babuščáka, prezentuje výběr díl ze své tvorby současný belgický vizuální umělec Kurt Stallaert.
Kurt Stallaert (1969), který se dostal do povědomí veřejnosti především jako módní a reklamní fotograf, patří k umělcům pečlivě si vybírající prostor na vlastní prezentaci. Na Slovensku ho tak máme možnost vidět „naživo“ poprvé, ale zároveň hned ve dvou zajímavých liniích jeho tvorby.
První linii tvoří série velkoformátových fotografií, kde pod názvem Svět kulturistů (2007-2012) vytváří svět plný svalnatých mužů, žen a dětí. Obrázky, na kterých se z dětí, žáků, učitelek či dokonce celých rodin stávají profesionální kulturisté, se téměř okamžitě staly velmi populární součástí slovenských internetových portálů. Zajímavé je, že tento imaginární svět vznikl na základě reálného světa. Stallaert totiž procestoval více zemí, aby našel vhodné kandidáty i prostředí pro své snímky. První část vznikla v Bruselu a Praze, později v roce 2010 odcestoval do Afriky, kde vznikly snímky místních kulturistů. Série působí velmi přitažlivě, ale současně velmi odpudivě, zvláště když si uvědomíme, jak by mohl vypadat „dokonalý“ svět plný stejných lidí.
Druhou linii výstavy i umělcovy práce tvoří takzvané Moving Stills. Jsou to díla, které jsou na hranici mezi fotografií a filmem a vznikly vysokorychlostním sériovým fotografováním. Stallaert začal v roce 2012 experimentovat s vysokorychlostní kamerou, která je schopna za sekundu zaznamenat více než tisíc záběrů, a když se tyto záběry převedou do reálného času (24 snímků za sekundu), vznikne neuvěřitelně zpomalené zachycení reality. Až tak neuvěřitelně, že i když autor zachycuje běžných lidí při každodenních činnostech, výsledek na nás působí velmi snově, až spirituální.
Jako u sérií fotografií, i u těchto dět autor vyvolává v divácích velmi rozporuplné emoce. Nutí nás se na snímky dívat nekonečně dlouho v očekávání, že se konečně může stát něco důležitého a velmi pomalý pohyb působí tíživě až nepříjemně. Zároveň jde o vizuální velmi pěkné snímky, které uspokojují naše estetické potřeby. Na všechny tyto díla je třeba vyhradit si dostatek času, protože jde i o několikaminutové příběhy, které bez dostatečné dávky trpělivosti mohou zůstat i nepochopené. Výborný příklad je instalace pěti rámů, z nichž čtyři jsou prázdné, vyplňuje je jen modré světlo. V pátém, centrálním rámu se nacházejí uprostřed obýváku čtyři mladí polonazí lidé, kteří se od sebe velmi pomalu vzdalují, až se všichni ocitnou, každý ve svém dosud prázdném rámu. Jak řekl kurátor výstavy, vždy když se k dílům vrátíme, tak vždy uvidíme novou výstavu.
Možnost vidět díla vždy jinak a velmi individuální bylo Stallaertovým cílem, což podpořil i tím, že nechal díla bez názvů, a tak si každý divák může vytvořit svůj vlastní příběh a zažít silný emotivní zážitek.
Čtěte další články na téma fotografie
Foto: Kurt Stallaert a Helena Veličová
Zdroj: Galerie města Bratislavy
